Sleduj mě
Zpět na články
ž c

Fusions: 9 zásad, které urychlí váš progress ve sportu i v životě (část 1.)

14. 9. 2018

Nová série Fusions se zabývá propleteností dvou zdánlivě odlišných světů – sportu a práce. V několika článcích si tak představíme techniky a filosofii, kterou lze aplikovat obecně na celý život, který nedělá rozdíly mezí tím, zda zrovna vyděláváte peníze, nebo pracujete na své kondici. Je tak rozdíl v tom, zda trénujete fyzicky, nebo pouze ve vaší hlavě? Podívejme se na první tři zásady, které urychlí váš progress ve sportu i v životě.

 

Choose your struggle – Vyber si své trápení

Per ardua ad astra. Citát používající např. britská RAF za 2. světové války znamená přes překážky ke hvězdám. Možná to bude bolet, ale pokud chcete věci dělat pořádně a čestně, zjistíte, že je to pravda. Strádání je neoddělitelnou součástí pokroku, jeho hlavní ukazatel. Z toho že vám něco jde, se nikdy moc nového nenaučíte, ba naopak, pracovat na něčem proti všem předpokladům odsuzujícím k zániku má ve výsledku mnohem větší hodnotu, než dělat něco levou zadní. Je potřeba to přijmout a svým způsobem se z trápení radovat – protože signalizuje změnu, učení, zkušenost, posouvá vás dál. Jsou to ty negativní momenty vytvářející nečekaná a nová řešení, zápal něco změnit, vytrvat. Fyzický trénink je ta nejvíce doslovná forma – kdo by si chtěl dobrovolně způsobovat bolest, popadat dech, omdlívat vyčerpáním? Aplikujte to i do běžného života. Trápení při sportu je analogií překonávání problémů v běžném životě, i to vám přinese ten skvělý pocit po tréninku. Přijde vám, že nemůžete zvládnout množství práce? Musíte tu desítku doběhnout. A pak znovu. Nakonec vám přijde běžná a v pohodě. Nikdo nic nedostane zadarmo, vy si jen musíte vybrat, čím se budete trápit. Sportem, designem, čímkoliv. Jen tak dosáhnete té nejvyšší úrovně. 

 

„Pracovat na něčem proti všem předpokladům má ve výsledku mnohem větší hodnotu, než dělat něco levou zadní.“

 

Posun nalezne pouze pracující

V dřívějším článku o autopilotovi jsem již trochu načal, jak dělat některé věci automaticky, bez přemýšlení, okamžitě a kam vás taková technika může posunout. Jde o to, že stále čekáme na nějaký výjimečný okamžik, na příznivé okolnosti, na inspiraci, na dobré rozpoložení, počasí a x dalších věcí, abychom začali nový projekt, či pokračovali v tréninku. Krutá pravda je, že perfektní podmínky nikdy nenastanou. Zapomeňte na ně. Co když si je ale dokážeme do velké míry vytvořit sami? Stačí začít. Udělejte alespoň část, pár kroků, klik. Nemáte inspiraci pro nový projekt a čekáte na ni? Kašlete na to, prostě napište pár řádků, stránku, i kdybyste skřípali zubama. Dost možná to skončí na několika, protože věřte mi, že inspirace nás nachází pracující. Pokud vás blbá nálada nepřejde, další den se nevracíte k bílému papíru, ale k rozepsané straně. Přidejte další řádky. Namísto čekání na ideální podmínky a rozpoložení tak máte solidní základ a až ta inspirace skutečně přijde, máte se již čeho chytit. Nechce se vám jít dnes běhat, je zima, nebo nemáte náladu? Obujte si boty, vyjděte ven, rozběhněte se, neřešte nic dalšího. Také to může být překvapivě dobrý trénink a i kdyby ne, tohle dělá ten rozdíl, pokud jednotky nasčítáte. Jeden krok za druhým, místo stání na místě. 

 

„Perfektní podmínky nikdy nenastanou. Zapomeňte na ně.“

 

Vždy když ještě design nemám úplně v hlavě, se snažím jej neodkládat. I když nemám nejlepší náladu, či jsem unavený, řeknu si, že udělám třeba alespoň základní kit, nebo hlavičku. Málokdy to u ní skončí, protože až právě během práce nás nachází inspirace – častěji, než před ní. Pracuji, zkouším a tím dostanu nápad, jak pokračovat. Málokdy to tak skončí jen u té hlavičky. Jde jen o ten prvotní moment, prostě k tomu sednout a i s rukou v pěst udělat kus. V tu dobu přichází nápady, které nevysedíte na gauči. Jedny z nejlepších tréninků odjedu ve chvíli, kdy se mi nechce ani z postele. Jdu prostě udělat alespoň pár shybů… a nakonec u nich nikdy nezůstane. Ten pocit satisfakce a využitého času je o to intenzivnější. V delším časovém úseku pak odjedete o desítky jednotek tréninku navíc a ty už se skutečně projeví.

 

Jedna věc navíc vytváří mnohonásobný rozdíl

Mám jednu zásadu, která ani moc nebolí a přitom mě posunula o tolik dál. Udělat vždy jednu věc navíc. Splnit předepsaný počet zvládne spoustu lidí. Proč by se namáhali udělat víc, když splní zadání? Něco extra je tak nejen výjimečné, ale je třeba si uvědomit, že progress v “bonusové” zóně roste exponenciálně. Jste v poslední sérii a sotva vytlačíte poslední pátý dip? Udělejte alespoň ještě jeden, dva. Ty pouhé dva dipy jsou to, co co vás odliší od průměru, udělá rozdíl a lepším.

 

„Udělejte vždy jednu věc navíc.“

 

Stejnou věc dělám i při své práci. Splnit podmínky tendru dokáže každý, kdo umí číst, přidat ale něco navíc, něco překvapivého, dokazující naše myšlení a zájem, prakticky nikdo nedělá. Za trochu času navíc můžete vytvořit diametrálně jiný výsledek a dojem, než když to neuděláte. Extra opakování, extra řádek, extra malého trápení navíc je to, co vás posouvá z průměru.

 

Postupně si představíme ještě dalších 6 zásad, které činí rozdíl v tréninku i myšlení, již brzy.