Sleduj mě
Zpět na články

O autorovi

26. 2. 2017

Vždy mě bavilo vzdělávat se a zjišťovat více o tom, jak funguje lidské tělo, co se projevuje na výkonu a jak trénovat. Za několik let jsem vyzkoušel obrovské množství metod, které jsem se dočetl na internetu, které mi někdo pověděl, nebo které jsem si sám vymyslel. Některé fungují, jiné zase ne. Dostat se k sadě toho nejlepšího pro vás je dlouhý proces.

 

Na sporty jsem v dětství nikdy neměl vyloženě talent, při běhu na libovolnou vzdálenost jsem pravidelně končil poslední, neudělal jsem výmyk, stojku, pomalu ani kotoul. Šplh po tyči mě děsil. I na začátku puberty jsem byl šíleně hubený (70 kg při 197 cm). Vždy jsem ale chtěl něco dělat.

Prošel jsem si tak známým (zejména pro kluky) procesem, kdy jsem si řekl, že bych měl přibrat, nabrat nějaké svaly, vypadat „normálně“. Stálo to opětovné začátky, opětovné pauzy. Naivitu, že jeden proteinový prášek ze mě udělá svalovce, že stačí dost trénovat a vše půjde samo. A hlavně, že vše půjde rychle. Nikdy jsem ale nedělal nic slepě a pořád se snažil zjistit a naučit více. Jednou už jsem prostě nepřestal. Ze slepého cvičení jsem se začal více věnovat stravě, objevil jsem důležitost odpočinku a nakonec jsem pochopil, že to všechno souvisí s pocitem pohody, pozitivity a štěstí, ať už to zní sebevíc tajemně. V tu chvíli chápete, že s tím nejde jen tak přestat, protože už není s čím, je to pro vás normální. Zkrátka ve zdravém těle zdravý duch.

Pohyb jsem si nakonec zamiloval, i když jsem se často musel nutit, nyní ho potřebuji. Je to čas jen pro mě, meditace. Kost a kůže už dávno nejsem a podávám výkony, o kterých se mi dříve jen snilo. Přes činky a stroje jsem se dostal k cvičení s volnou vahou, až skončil u kalisteniky. Udělám výmyk i stojku. A 20 shybů k tomu. Jenže nejde jen o to.

Zjistil jsem, jak silně je propojený svět sportu a běžný pracovní život, že nelze přemýšlet jen nad tréninkem fyzickým, ale také psychickým, který je často vítězem. Tím se má vášeň pro pár hodin v týdnu změnila v něco trvalého, v životní filosofii. Propojuji tak techniky obou světů k podání toho nejlepšího výkonu, ať už běžím, nebo designuji. 

Neodhalím rychlý a zázračný recept, jak být lepší, protože sám se k článkům zde vycházejícím dopracovávám zejména díky posledním 6 letům nepřerušované práce. Stálo mě to spoustu nervů, chyb, i stagnace. Nic nepůjde hned, ani za měsíc, ani za rok. Třeba vám ale obsah tohoto blogu pomůže se z některých věcí poučit, protože je už někdo vyzkoušel za vás, nebo se zamyslet nad věcmi, které by vás možná ani nenapadly. Nepíšu o jediném receptu, jak dosáhnout svého, ale o jednom z mnoha. Který mě ale zatraceně baví.

 

06.06.17. Praha, Tom Garcy, designér, grafik, Creative Director

Přečteno: 0 x